Bezprostředně po skončení války došlo k prvnímu zlomovému okamžiku, k onomu odsunu Němců. Ten byl schválen postupimskou konferencí vítězných velmocí v r. 1945. Důvodem k němu byla skutečnost, že se příslušníci německé menšiny ve třicátých letech stali nástrojem hitlerovské agrese a měli podíl na rozbití ČSR. Z iniciativy místního českého obyvatelstva i revolučních orgánů státní moci se ještě téhož roku uskutečnila první fáze, tzv. divoké vysídlování, které bylo provázeno násilím, krádežemi a vraždami na německém obyvatelstvu (v celé republice bylo cca 20.000 mrtvých). Musíme si ale uvědomit, co k takovému násilí některé naše lidi vedlo - hrůzostrašnost války, kterou rozpoutalo hitlerovské, fašistické Německo, miliony mrtvých, vraždy a násilí na civilním obyvatelstvu. Bohužel na to doplatili i slušní a loajální lidé. Počátkem roku 1946 proběhla 2. fáze odsunu, kterou garantovala vláda a prováděly bezpečnostní složky. Vysídlení bylo provázeno zbavením občanství a zabavením movitého majetku. Z celé ČSR byly tak odsunuty asi 3 miliony Němců.