Škola v Blankarticích byla založena v roce 1833 jako pobočka školy v Rychnově a učitelem zde byl Josef Liehman. V roce 1902 byla vystavena nová školní budova se dvěma učitelskými byty a v roce 1935 moderně vybavena. Od dvacátých let byly učební pomůcky poskytovány bezplatně obcí. Škola byla dvoutřídní. Dlouholetými řediteli a učiteli byli postupně M.Chaloupka a J.Holub.
Od roku 1914 se postupně vystřídali na postu starosty obce Stephan Hanke, Adolf Fiedler, Emil Arlt a Eduard Kochel.
Blankartice od nepaměti patřily ke kostelní farnosti sv. Bartoloměje v Rychnově. Od roku 1530 – 1621 byly luteránské, později mezi lety 1627-1787 závislé na kostele ve Verneřicích. Obecní matrika je zachována a uložena ve Verneřicích. Na hřbitově obce, který byl založen v r. 1881, se nacházela pamětní deska padlých v I. světové válce, která byla zasazena do válečného památníku z r. 1888. Hřbitov byl v druhé polovině 20. století v obci zrušen a pohřbívá se v Heřmanově. Na pozemku vedle hřbitova se nacházela kaple s kamenným obrazem (Wurmův pozemek, který patřil k č.p. 80).
Elektrifikace obce byla realizována v letech 1919-20 napojením na síť Nordbö hmischen Elektrizitätswerke. Zařízení pak bylo včetně veřejného osvětlení převzato obci v r. 1929.
Blankartice žily na přelomu 18. a 19. století i poměrně rozsáhlou kulturní a společenskou činností, kdy již od roku 1870 působil v obci vzdělávací spolek Fortschritt (Pokrok), jehož zakladatelem byl Dr. Franz Hortig, od roku 1880 spolek dobrovolných hasičů Freiwillige Feuerwehr, spolek chovatelů býků, podpůrný dobytkářský spolek, spolek pro kontrolu mléka, německý tělocvičný spolek a v roce 1935 pak dělnický tělocvičný a cyklistický spolek. V obci byl i vzdělávací spolek, který pořádal čtenářské večery, divadelní a pěvecký, kdy ochotnická skupina nadšenců hostovala i v okolních obcích pod vedením kapelníka Josefa Wagnera. Našla se tu i obecní knihovna, jejíž fond čítal 1800 svazků a sedlák Josef Kleinpeter dokonce vlastnil soukromou knihovnu s krásnými 300 svazky.
