Historie XIII - Blankartice

      Počátky obce pravděpodobně sahají podle některých pramenů už do 13. století našeho letopočtu. Blankartice vznikly německým osídlením na místě vykácených lesů, pravděpodobně kolonizátory z oblasti Porýní. Někteří historici se přiklánějí k založení obce kolem roku 1230. Ti  se rovněž opírají o to, že nejstarší známá pojmenování míst byla ve slovanských tvarech. To ale nemusí být rozhodující, neboť bylo čerpáno z česky vedených zemských knih. Možná také proto, že Blankartice příslušely od 16. století  panství liběšickému, které bylo české. Naproti tomu názvy lánů, rodinných jmen a míst jsou výrazně německého původu. Název Blankartice by mohl pocházet z osobního jména Blankart nebo Blankhart, jehož nositelem byl pravděpodobně lokátor, zakladatel vesnice, pověřený panovníkem. Nejstarší písemné zmínky o obci v centrálně vedených českých archivech jsou z let 1427, 1454 a 1543. Počínaje 16. stoletím  je v listinách uváděno více  podob názvu, jako Blankarticze, Plankarticze, po roce 1567 je v Úštěcko-Verneřických listinách uváděn název Blanckersdorff, později Plankersdorff.

 

     Blankartice kolem roku 1283 patřily k tehdy nově zřízenému panství Scharfenstein – Ostrý a jeho pánem  byl rod Michelsberg – Michalovicové. O této příslušnosti svědčí, že v pozdější době Blankartice používaly benešovské míry a váhy a že bylo povinností mletí obilí jen v Benešově. Až do roku 1712 se museli občané Blankartic zúčastňovat průvodu Nanebevstoupení v Benešově. Další obdobné souvislosti byly následnou přestavbou panství ukončeny.    V 15. století byla obec podřízena soudnímu městu Verneřice a musela od něho odebírat  sůl (1534) a pivo (1537). Stalo se tak po vyčlenění z panství Ostrý

 pány z Vartemberga v roce 1511, kdy byly Blankartice společně s celou  verneřickou oblastí podrobeny zůstavšímu panství liběšickému.

 

      Při pozdějších dědických děleních následníky pánů Dubanských z Duban byly Blankartice rozděleny na dvě poloviny:  západně ležící část od potoka Grundbachu (dnešní Dolský potok) se 12 sedláky a domkaři připadla k panství Niederkoblitz (Dolní Koblice), jehož majiteli byli páni z Wrzesowitz (Vřesovicové) a od roku 1680 pražskému Jezuitskému Kolegiu sv. Klimenta – náboženskému fondu a knížectví Lobkoviců. Proto také se v té době levá polovina vesnice jmenovala Herz-Jesu-Seite (Srdce Ježíšovo). Obec na druhé, východní straně potoka s 11 sedláky a domkaři, připadla panství Ploskowitz. Zde docházelo k velkým změnám majitelů. Po rodině Vřesoviců následovali hrabě Heinrich Schlick, vévoda Julius von Sachsen-Lauenburg, falcký hrabě Philipp Wilhelm von Neuburg, Jülich und Berg, arcivévoda Gaston von Toskana, vévoda v Bavorsku a po roce 1805 náležela k rakouskému císařskému dvoru. Po roce 1850 byly obě části obce spojeny a přináležely k okresu Benešov. V té době měla obec 36 obydlí, v roce 1713 to už bylo 50 domků a 2 mlýny. Ze spodního mlýna se dochoval do dnešní doby pouze sklep. Kromě zemědělců byly ve vsi rodiny, které se zabývaly předením nebo nádeničením. V té době se na východní části za potokem pěstoval na nevelkém pozemku i chmel. Nejčastějšími rodinnými jmény obce byly tenkrát Heller, Rasche, Schirmer, Fiedler, Hanke, Röllich, Schubert, Wagner a Wurm. V mapách této doby je obec označena jako Blankersdorf.

 

       V roce 1787 měla obec již 92 domů, v roce 1833 105 domů s 560 obyvateli. Největšími zdroji obživy bylo pěstování lnu, spřádání a výroba plátna. V letech 1869 a pak 1890 proběhlo lidové sčítání a tehdy měla obec nejvyšší počet obyvatel, 654, z toho 571 německých. Není bez zajímavosti, že v tomto 19. století se na různých místech blankartických pozemků dobývalo výtečné smolné hnědé uhlí na pozemcích u čp. 12,16 a později i čp.80. Vydatné sloje byly zejména  na území mezi Blankarticemi a Heřmanovem (důl Segen-Gottes-Zeche – Požehnání boží) s těžbou cca 500 tun ročně a s počtem až dvaceti horníků. Na přelomu 19. a 20. století bylo dobývání uhlí nejprve přerušeno, v roce 1911 pak zastaveno z důvodu nerentabilnosti.

      Nejčastějšími rodinnými jmény v době mezi I. a II. světovou válkou  byla rovněž jména, o nichž je zmínka výše u 18.století rozšířena o další, jako např. Böhm, Janisch, Krause, Wolf, Weigel.

Obec Blankartice se může chlubit tím, že odtud pocházeli Josef Klum sen., zakladatel Podmokelské městské kapely (1877 – 1946 Coswig) a komponista MUDr. Franz Hortig (nar. 1855).

V roce 1930 měla obec 540 obyvatel, z toho pouze jediného Čecha a 108 domů, v roce 1939 469 obyvatel , z toho 219 mužů. V obci se nacházela 4 pohostinství – U Simmů, U Sommerů, U Glanzů a U Mattausche. Ve dvou případech byla vybavena tanečními sály a jedna hospoda měla cizinecké pokoje. Od roku 1936 si v obci udržoval lyžařskou boudu německý tělocvičný spolek ze Starého Města v pronájmu v bývalém malozemědělském domě. 

Kontakt

Obec Heřmanov
Heřmanov 13
405 02 Děčín

412 586 403

starosta
František DAVID
724 187 589

místostarosta
Josef KUČERA
732 974 968


Zapojte se do plánování budoucnosti - je to na Vás!

Za informace na stránkách
zodpovídá: Martin Kout
martin@martinkout.cz

Počet návštěv:

© 2010 - 2019 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode